Po krátké debatě s Mikym a ještě kratší úvaze jsem se rozhodl založit nové téma, kde bych si chtěl definovat, co je / má být / měla by být mužská spiritualita.

Názor žen je vítán

Takže tady mám pár svých poznatků, jak si představuji, že by měl vypadat směr zaměřený na mužskou spiritualitu:

- Obecně si myslím, že nosným tématem by mohlo být sperma, jako síla života, síla muže

- S tím jsou rozhodně spojeny události jako první poluce, ztráta panictví a ne/plánované početí vlastního dítěte

- Dál se domnívám, že rozhodně by měl být zachován "iniciační rituál" přijmutí chlapce mezi muže

- Zároveň si myslím, že by měl být kladen aspekt i na to, že homosexualita je normální a i homosexuál může být "chlap" a muž

- "Mužství" by mělo být prezentováno nikoliv jako stav tělesný, ale jako stav psychický, přičemž "mužnost" by se asi měla chápat jako tvořivá síla, která se může projevovat různými způsoby

- Jinými slovy: Dřevorubec a baleťák můžou být stejně "mužní"

V čem nemám jasno:

- Jak definovat postavení muže ve společnosti? A hlavně jeho vztah k opačnému pohlaví?

- Četl jsem totiž "inteligentní" knížku (ne, na název si nevzpomenu) kde se mimo jiné psalo, že muž má být stále ten "vládce" a "panovník" a například ve vztahu má neustále mít dominantní roli

- To samé v jiné knížce (ne, ani tady název nevím) - několikrát se opakovalo "Běda muži, kterému žena vládne"

- jak by měl vypadat rituál oslavující mužství a mužnost?

- Jak by měl vypadat iniciační rituál?

- Co obecně by měli muži slavit a jak často?

- Příklad: Ženská mystéria se odvíjejí kolem pěti mystérií krve (více jinde ) a každé mystérium já chápu jako "Velký svátek." Potom každý měsíc se slaví menstuace (?) (že já nedával větší pozor )

No, jak jsem říkal, úvaha nad založením tématu byla až příliš krátká, takže teď jenom do mě, hoďte si kamením

No ,mě připadá ,že i ta ,jak říkáš krátká úvaha ,nastolila velké množství otázek ,které stojí za zamyšlení.
Nemůžu se hned vyjádřit ke všemu ,ale rád bych řekl ,že pojetí muže jako "panovníka" mi vůbec nesedí. Odpozoroval jsem u svých známých a přátel ,že tam ,kde si chlap příliš zakládá na pozici "hlavy rodiny" nebývá šťastná ani žena ,ani děti. Muž by měl být ženě oporou ,ale rozhodně ne panovníkem. Ideální je ,když se spolu muž a žena radí a rozhodnutí dělají společně. Pojetí muže jako hlavy rodiny vychází z Bible a je podle mě scestné. Muž nemá vládnout ženě a žena nemá vládnout muži ,ideál je rovnováha a respektování odlišností. V tom se mi právě líbí wiccanské pojetí :Bohyně ,Bůh.

Kromě přechodového rituálu chlapec - muž ,by byl asi také dobrý přechodový rituál (nevím jak ho nazvat) ,který by pomohl vyrovnat se muži s tzv.krizí středního věku - rituál přeměny ,obrazně řečeno z bojovníka na staršího kmene.

Dále si myslím ,že by nebylo úplně od věci založit mužské rituály na Slunečním cyklu. Odpovídá to pohanské tradici /žena - Luna ,muž - Slunce/, i povaze mužské duše. Velkými svátky by se tak mohly muži stát letní a zimní slunovrat. V knihách o rozdílech mezi muži a ženami se píše ,že ženy mají tendeci daleko více mluvit a sdílet se ,muž přijde z práce a chce "sedět a koukat do ohně". Pamatuji se jak jsem kdysi s kamarádem podnikali výpravy k rybníkům pozorovat ptáky ,často jsme hodiny takřka nepromluvili a bylo nám naprosto dobře. Ritmus : akce a pak stáhnutí se do sebe je pro muže naprosto typický. V tomto smyslu odpovídá sluneční fáze od zimního slunovratu do letního akci ,zatímco fáze od letního slunovratu do zimního stahování se do sebe. Svátek Beltine mi zase připadá velice vhodným okamžikem ,kdy muži mohli vzdát úctu ženám a jejich ženství a ženy mužům a jejich mužství.

Tak to jsou myšlenky ,které mi teď naskočily ,určitě budu přemýšlet i o dalších otázkách z tvého úvodu.

Dnes jsem se "podívala" na svého syna, a zjistila jsem, že ten klouček je pryč, a že se mnou mluví dospělý muž. Řekla jsem mu to, a požádala ho o shovívavost, když na to ještě občas zapomenu, a že je na místě, aby mi to v případě potřeby (jemně) připomenul. Chybí mi tu nějaký společný rituál pro syna a matku ve smyslu "jinoch se stal mužem". Myslím, že by to mnoha chlap(c)ům a jejich matkám velmi prospělo.

Zatím samý dobrý nápady!

S tím Sluncem se mi to líbí. Klidně bych přidal i rovnodennosti, protože pokud si pamatuju, tak rituály rovnodenností jsou o tom že si Dubový a Cesmínový král "předávají" vládu. Což by mohl být ideální čas pro mužské "přechodové rituály"

Jenom mám problém s tím, jak definovat ty přechody. Jinými slovy kdy se z jinocha stává muž a kdy nastává střední věk a s ním spojená krize...

Tvůj nápad s rovnodennostmi ,jako časem přechodových rituálů se mi také líbí.
Kdy se ale vlastně stává jinoch mužem a kdy muž starším to také nevím. U každého to bude určitě trochu jinak ,ale nějaké časové vymezení by to chtělo ,něco ve stylu : přerod mladíka v muže = mezi čtrnáctým a osmnáctým rokem života ,nebo tak...

Nemyslím si že zrovna sperma je dobrý centrální prvek mužské spirituality. Přijde mi to příliš prvoplánové a "dřevní", a myslím že v dnešní době jsme už někde jinde aby jsme potřebovali tak hrubě materiální nosný prvek. Menstruace a "kult krve" v centru ženské spirituality je přeci jen trochu něco jiného, především díky přímé návaznosti na lunární cyklus.

Spíše znovuzavedení než zachování, ale jinak souhlasím. Absence iniciačního a přechodových mužských rituálů má dost negativní vliv na společnost. Proces zrovnoprávnění našim ženám dost pomohl/pomáhá znovuobjevit svou ženskou podstatu. Bez podobně obrodného procesu u mužů je výsledkem současná globální krize "mužství" které jsou si vědomy především ženy, ale začínají ji vnímat i muži.

Souhlasím. A právě proto není sperma a mužská sexualita dobrým centrálním prvkem Rovněž bych doplnil že nejde jen o sílu tvořivou, ale i ničivou, resp. o sílu obecně. V tom je jeden z hlavních rozdílů mezi mužskou a ženskou spiritualitou. Ženský princip ve své podstatě neobsahuje destrukci (ani silové principy), ale pouze prvky transformace a ukotvení formy. Projevy které lze chápat jako ženskou formu destrukce jsou ve své podstatě transformace "obrácením nebo zásadním odkloněním proudu", čímž je efektivně znegován (zničen) původní záměr. Ženský princip je vládcem síly, nikoliv však zdrojem síly vlastní. Tím je právě mužský princip. Mužství je tedy nutno chápat a prezentovat jako "být zdrojem a ohniskem síly". Muž je "Hybatel", žena je "Tvůrce".

Postavení muže ve společnosti i jeho vztah k opačnému pohlaví není třeba nijak definovat. To se totiž ujasní samo v okamžiku, kdy si muž uvědomí podstatu svého mužství a začne jedna v souladu s ním. To samé platí i pro ženy.

Muž nikdy nemůže být "vládce" a "panovník", ale musí být "zdrojem" a "počátkem věcí". Možná se to může zdát jako subtilní rozdíl v terminologii, ale je to dost zásadní posun ve významu (posun těžiště).

Jde o to, co autor mínil onou vládou, zda obecnou vládu nad směrováním a transformací mužské energie, nebo jen patologické případy kdy silná žena manipuluje slabého muže pro své vlastní cíle, a využívá ho jen jako "energetickou baterii". To první je zcela normální stav věcí, to druhé je patologický stav.

Čistě "oslavné" spirituální výhradně mužské rituály pokud vím běžné nejsou, spíše jsou běžné specificky zaměřené rituály s klíčovým mužským prvkem (např. lovecké nebo válečné rituály). Ale každou čistě mužskou kolektivní aktivitu s "ritualizovanou" podobou lze chápat jako jistou oslavu mužství (např. i takové kolektivní sledování finále v hokeji/fotbale atd. v hospodě ). Pokud by jsme do takového rituálu zahrnuli i přítomnost žen, pak by vyhověl i jakýkoliv tradiční rituál plodnosti.

Pro dnešní dobu a západní společnost? Nemám představu jaká podoba by byla nejvhodnější / široce akceptovatelná. Měl by rozhodně obsahovat prvek skutečného rizika, ne přímo smrtelné nebezpečí, spíše bolest v případě selhání (a max. riziko lehké zdravotní újmy). Měl by obsahovat zkušenost cíleného konání i cíleného nekonání, a uvědomění si a přijmutí vlastních limitů (např. řešení neřešitelného problému). Inspirace by se jistě dala najít u přírodních kultur nebo spíše u zkoušek mládežnických organizací s kořeny v přírodních tradicích (u některých se dají najít rituály a zkoušky převzaté především od severoamerických indiánů které jsou zjemnělé pro dnešní "kultivovanou" dobu a přitom stále dost tvrdé).

To je strašně široká otázka. Individuálně? Určitě klíčové okamžiky života jako vytvoření partnerského svazku (úmyslně nepíšu svatba) a narození dítěte. To se sice děje stále, ale jistá obecně kultivovanější a hlubší forma by neškodila. Kolektivně/masově? Jedna ze skvělých tradic spojená se svátky je stavění Májky (myslím tak jak se praktikuje u nás na venkově, nikoliv v jejích jiných podobách). To je přímo esence mužského lidového rituálu, tedy pokud se obejde bez použití těžké mechanizace Bohužel je trochu problém tohle pěstovat ve městech. Jak už jsem psal výše, mužské svátky mají tradičně podobu různých kolektivních aktivit, a typicky mají podobu různých her a soutěží. Řada z historických "svátků" existuje v různé podobě dodnes, např. olympijské hry. V Evropě určitě stojí za zmínku Joust a rytířské hry obecně.

To je velmi rozumný návrh. Rovněž by nebylo od věci použít jedenáctiletý sluneční cyklus pro rozdělení života muže do fází/cyklů 11, 22, 33, 44 atd. let s přechodovými rituály.

Ahoj Maxi. Hned na úvod chci říct ,že se mi tvůj příspěk k tématu velice líbí ,je vidět ,že máš věci kolem mužské spirituality poctivě promyšlené. Tvůj návrh použít jedenáctiletý sluneční cyklus pro rozdělení mužského života do fází 11, 22 ,33 let atd. mi přijde senzační. Když se nad tím totiž zamyslím opravdu to docela odpovídá. V těchto obdobích se v člověku skutečně vnitřně cosi láme.
Ve dvou bodech ,které jsi rozebral to však cítím přeci jenom malinko jinak. Za prvé : S odmítnutím spermatu jako nosného tématu mužské spirituality bych rozhodně tak nechvátal. Sperma ,potažmo semeno a schopnost oplodnit je z mého pohledu jedním z největších symbolů mužství a vždycky to tak bylo. Zvláště v pohanství. Stačí připomenout v Evropě velice rozšířený kult býka ,nebo germánského boha Freye.
Za druhé : Nesouhlasím tak docela s tím ,že ženský princip v sobě neobsahuje i prvek destrukce. Žena je spojena s živlem vody a stačí se podívat co taková voda dokázala před pár dny na Moravě. Všeobecně rozšířený mýtus hovoří o tom jak je žena chápající a mírumilovná ,zatímco muž je agresor a válečník. Pracuji už tři roky v čistě ženském kolektivu ,a dámy neuražte se ,ale není to pravda. Tolik intrik ,vzájemných útoků a konkurenčních bojů jako zde ,jsem v žádném mužském kolektivu nikdy nezažil. Rozdíl mezi muži a ženami je v tomto ohledu pouze v tom ,že zatímco ženy si své boje válčí uvnitř malých uzavřených kolektivů ,muži se spojují do skupin a napadají "ty druhé." Není pochyb o tom ,že ženy jsou většinou empatičtější než muži ,každá žena má v sobě ale i kus té Kálí a Hekaté a běda se takové rozzuřené valkýře dostat do drápů.

2Miky:
S tou destrukcí se to má tak, že ženský princip vskutku žádnou vlastní destruktivní sílu nemá, protože nedisponuje silou vůbec žádnou, ale využívá sílu mužského principu kterou přetváří, formuje a směruje. To ovšem neznamená, že tato síla nemůže být změněna a nasměrována tak, aby se projevila ničivě, ať už v konečném vnějším projevu nebo jen obrácením polarity čímž je zničen původní záměr. Navíc je nutné rozlišovat když se bavíme o mužském a ženském principu jako takovém, nebo jeho manifestacích na různých úrovních existence. Na hmotné úrovni se principy nevyskytují v ryzí podobě, ale jsou přítomné v koktejlu kombinací s různými odstíny a silou jednotlivých projevů. Ženy jsou samozřejmě manifestací ženského principu, ale to neznamená že jsou čistý ženský princip (to ani není "technicky" možné), ale pouze že je u nich ženský princip dominantní (alespoň většinou, jsou i výjimky). Proto agresivně vystupující žena není v rozporu s tvrzením o absenci (ničivé) síly u ženského principu. Mimochodem i agresivní a dominantní ženy typicky vládnou spíše manipulací než hrubou silou, tedy dávají přednost prostředkům vlastním ženskému principu.

To máš bezesporu pravdu Maxi ,smotal jsem dohromady ženský princip a manifestaci tohoto principu ,ženu jako takovou. Bavíme-li se ale o mužské ,nebo ženské spiritualitě ,cítím že je to více o těch živých mužích a ženách a jejich prožívání a praktikování duchovních záležitostí ,než o těch čistých principech.
Jak už jsem ale říkal prve ,je vidět ,že to máš promyšlené ,zatímco já jsem chaotik a plácám páté přes deváté.